Ani vám nemusím popisovat, jaké to je třeba, když žijete bez otce. Já jsem vlastně svého otce téměř nikdy nepoznala, protože náš otec se od nás odstěhoval, když mi bylo pět let možná, tak trošku si ho pamatuji, ale vím, že on byl zlá. Alespoň takhle mi to vždycky říkala moje maminka a také moji prarodiče. Dokonce mi tohle říkali i prarodiče z otcovy strany, takže tátova máma mi říkala, že otec nebyl opravdu vzorný muž a nebyl vzorný otec. Tohle všechno mi řekli asi k mým osmnáctinám. Docela mi to hodně zamrzelo, že třeba mi to neřekli dříve, protože kdybych to věděla dřív, tak by se mi třeba tolik po otci ani nestýskalo.

A to by byl takový důvod, že rodiče a prarodiče mi to řekli až v osmnácti letech. Že prý nechtěli, abych se jako malé dítě trápila, ale já jsem se právě trápila kvůli tomu, že jsem otce nepoznala a že ho vůbec nevídám. Vůbec jsem nevěděla, proč se otec od nás odstěhoval. Nakonec to dopadlo tak, že moje maminka mi řekla, že se jednoduše rozvedli a že otec si našel jinou rodinu a že bydlí v jiném městě. Vůbec jsem ani nevěděla, jak vypadá, takže třeba kdybych ho někde v obchodě potkala nebo já nevím, třeba na zastávce a tak podobně, tak bych otce stejně asi nikdy nepoznala. A myslím si, že ani otec by asi nepoznal mě.

Mrzelo by vás tohle? Mě vlastně nakonec ani ne, všechno jsem si takhle řekla. Představila jsem si, jak otec byl asi špatný a zlý, a nakonec jsem si řekla, že opravdu nemá cenu se trápit nad tím, když už se to stalo. Nemá cenu brečet nad rozlitým mlékem. Alespoň takhle se to říká a je to staré dobré české pořekadlo a já s tímhle pořekadlem souhlasím, protože kdybych se měla trápit za něco, co už bylo a co vlastně ani nejde změnit, tak by to potom byla opravdu veliká škoda a mohla bych se také zbytečně stresovat. A stresovat se nemůžu, protože nastupuji do nové práce. Ach, tohle jsou muži, ne každý muž je dokonalý, ale ani já nejsem dokonalá. Žádný člověk není dokonalý.