Když se člověka zeptáte, co je pro děti nejtypičtější, většina z nich nejspíš odpoví, že hry a hraní. A je pravdou, že právě děti k tomu mají v podstatě instinktivní potřebu. A není divu, koneckonců právě hry jsou důležitou součástí přípravy na budoucnost. S jejich pomocí se nenásilnou hrou učí dovednostem, a to jak fyzickým, tak i mentálním, které budou v pozdějším životě potřebovat. Ono známé Komenského „škola hrou“ není až tak daleko od skutečnosti. Dobrá, ale co dospělí? I oni si totiž poměrně rádi hrají, byť tyto hry bývají samozřejmě poněkud složitější, než ty dětské. Jistě, není pochyb o tom, že nás baví, jsou pro nás ale důležité, jako pro děti? Přeci jen, v dospělém věku se jim již nevěnujeme, a mnohdy jsou dokonce dospělí, kteří si rádi hrají, terčem posměchu.

Ukazuje se však, že oprávněný vůbec není. I dospělý člověk se totiž může tímto způsobem učit novým dovednostem, případně rozvíjet své schopnosti, jako je třeba kritické myšlení, logické uvažování, nebo třeba jen znalosti či reflexy. Ano, učíme se pomaleji, než děti, a to i za pomoci hry, avšak to neznamená, že se neučíme vůbec.

Dále je tu fakt, že se jedná v podstatě o aktivní odpočinek, tedy způsob, jak nabrat nové síly a odpočinout si od stresu a problémů všedního dne. To je něco, co bychom v dnešní hektické době rozhodně neměli podceňovat. Stresu zažíváme v běžném životě víc než dost, a toto je jeden ze zdravých způsobů, jak se s ním vyrovnat. V neposlední řadě samozřejmě nelze opominout ani společenskou stránku věci. Ať už hrajeme doma s rodinou či s přáteli, pomáhá to zlepšit a utužit naše vztahy. Nakonec pro mnoho lidí se tak často utvoří ty nejlepší a nejkrásnější vzpomínky, což je pro nás coby sociální druh důležitější, než si myslíme. Rozhodně tedy není na místě sílu hry podceňovat, ať už jde o dítě či dospělého. V historii má své místo z určitého důvodu.